27. 1. – 21. 4. 2023 | Galerie Poštovního muzea

Do vlastních rukou

Vystavující: Dalibor David, Jakub Janovský, Josefína Jonášová, Sabina Knetlová, Jan Kovářík, Matouš Lipus, Martin Malý, Jiří Marek, Hana Puchová, Leoš Suchan, Pavel Šmíd, Kristýna Šormová, Magdalena Šlajchová, Anna Štefanovičová, Lukáš Vacek, Veronika Zapletalová

Do vlastních rukou

...když ten obraz poprvé uviděl, zůstal stát jako opařený. „Ten to má opravdu v rukou“, pomyslil si a vydal se pomalu prozkoumat malířovo dílo z blízka. Jakoby ohmatával očima jednotlivé detaily, až mu to nedalo, a obrazu se doopravdy dotknul – obraz už ho nepustil…

Výstava Do vlastních rukou představuje hmat coby unikátní způsob seznámení se se světem. Prezentuje tedy různé každodenní předměty a materiály, které jsou spojeny s hmatem, rukama a ruční prací. Ukazuje i ruku samotnou a její gesta jako specifický jazyk, kterému se umělci snaží po celá staletí naučit, a který se snaží nadále rozvíjet. A představuje hmat i coby metaforu, jako synonymum pro blízkost, jíž nelze viděním či slyšením tak snadno dosáhnout.

Výstava takto pojednává o hmatu dnes – v době takzvaně bezruké. Sociální vztahy se vytrácejí do online sféry, takže často mizí osobní blízkost. Pro mnohé druhy činností začíná být používání rukou neefektivní – pomalé, drahé či zbytečné. A i trávení volného času má stále silnější audio-vizuální parametry.

Téma hmatu je zpracováno skrze malby, sochy, grafiky, fotografie, přičemž se k němu vyjadřují umělci napříč několika generacemi a školami. A že se ke hmatu vztahují díla, na která se nesahá, nýbrž dívá? To nevadí. Naopak málokterá jiná činnost je dnes spjatá s hmatem natolik, jako je právě výtvarná tvorba.

Výtvarní umělci dělají ruční práci. Někteří z nich se navíc vyloženě soustředí na různé materiály, struktury a povrchy a zajímá je tato oblast více než cokoli jiného. Hmat je dnes zároveň zcela přirozenou součástí posuzování obrazů, protože když dílo na pohled působí těžce, ostře, nebo neforemně, jedná se o jeho haptické charakteristik

Výtvarní umělci se též často soustředí na ruce. Ruka znamená výzvu k vyobrazení, protože jde o anatomicky nejkomplikovanější součást těla s pohybovými strukturami. Ovšem pro některé umělce je ruka kromě toho i symbolem, protože vyobrazená či vymodelovaná poloha dlaně či její vzezření může o celém obrazu povědět více než vše ostatní. A v neposlední řadě ruka má nezastupitelný význam coby prostředek komunikace mezi umělcem a divákem, protože takový sochař či malíř skrze vlastní ruce mluví.

A proč to všechno? To je patrné v těch dílech, v nichž umělci pracují s hmatem jako s metaforou. Ať už se říká: vzal to ze správné strany, proplulo mu to mezi prsty nebo postrádalo to tvar,myslí se tím jedinečný osobní způsob pochopení věcí, při němž daná věc musí nejdříveprojít pod rukama. Člověk rozumí tomu, na co si sáhl a s těmi, se kterými si podal ruku. Stejně tak je tomu i se zlidovělou frází do vlastníchrukou. Ta je též osobní. Může evokovat konkrétního adresáta, ale také se může týkat různých krátkodobých či dlouhodobých výzev, se kterými se člověk či společnost potýká. Proto výstava představuje nejen celou řadu prací o hmatu jako takovém, ale i díla, která jsou o poznávání, péči, úzkosti či svobodě, spolupráci nebo nutnosti se rozhodnout.

Produkce: Jan Čejka